S lampiónkem, či lucerničkou půjdeme od puttiky odvážně až ke hřbitovu, občerstveni tradičně dýňovou polévkou a připomínaje si legendu o Martinovi. Těšíme se !
MARTINSKÁ DOBA JE
DOBOU VNITŘNÍCH SVĚTEL:
Vyrábíme
si s dětmi lampiónky, pečeme martinské rohlíčky a v podvečer svátku
sv. Martina se pak společně scházíme se svými blízkými a za zpěvu martinských
písní ztvárňujeme legendu o sv. Martinovi. Součástí martinské oslavy je právě
obřad zapalování lampionů –
darování a přijímání světýlka (darované světlo rozdáváním neubývá …) a děti
si toto světýlko střeží, aby jim nezhaslo. Uvnitř obřích dýní plápolá ohýnek a
možná, že spolu s dětmi někdy nalezneme i zlatou podkovu, kterou ztratil
Martinův kůň ….
LEGENDA O SV
MARTINOVI :
Narodil se
kolem r. 316 na území dnešního Maďarska a jeho otec byl statečný rytíř.
Už
v patnácti letech se stal vojákem a musel tvrdě bojovat.
Po otci zdědil
odvahu a po matce dobré srdce.
Jeho duše byla i přes prázdnotu války naplněna
láskou.
Ze všeho nejvíce se toužil stát poustevníkem.
Jednou na
podzim, když už začínalo být chladno, dostali zasloužilí vojáci a důstojníci
nové oblečení.
Také Martin obdržel velký a široký plášť, který měl podšívku
z ovčí kůže.
A když s několika svými druhy vjížděl do města Amiensu,
spatřil choulit se u městské brány polonahého promrzlého žebráka. Nikdo
z jeho druhů si toho chuďase nevšímal, ale Martin, který u sebe neměl
peníze ani jiné cennosti, stáhl svůj plášť, mečem jej rozťal na dvě poloviny,
sklonil se a jednu z těch polovin žebrákovi podal.
Teprve potom ujížděl
dál.
Příští
noc
spatřil ve spánku anděly, žebrákův obličej a spousty teplého slunečního
světla, které v Martinovi ani po probuzení už nikdy nevyhaslo.
Po odchodu
z armády zůstal vzorem pokory a žil v malé chatrči,
kolem níž
vyrostla nová osada mnichů, později známý klášter Marmoutiers.
Přicházeli sem
nemocní i zoufalí, přestárlí a hříšní lidé
a Martin všem bohatě rozdával dary
svého srdce i své duše.
Dožil se
vysokého věku a nad jeho hrobem v Poitiers vznikl velkolepý chrám,
který
je dodnes známým poutním místem.
NAŠE BIO DÝŇOVÁ POLÉVKA, aneb je vaření v bio kvalitě opravdu tak drahé ?
Kalkulace na 6 - 8 litrů polévky ( opravdu velký ! hrnec ) :
1 obr dýně ( od přátel, z nějaké blízké, čisté zahrádky ): 0 - 50 Kč
3 středně velké bio cibule: 15 Kč
2 bio brambory: 5 Kč
1 lžíce bio margarínu s olivovým olejem: 10 Kč
4 kostky bio zeleninového bujónu: 20 Kč
1 zakysaná bio smetana Amálka: 25 Kč
sůl, pepř, hrstka petrželky ze zahrádky ( sušené ): 0 – 5 Kč
Celkem: 75 – 130 Kč
Do
vydlabané dýně prořežeme hvězdičky a použijeme jako venkovní svítilnu,
semínka usušíme ( některé oloupeme ), prosolíme a sníme jako oříšky
a 10 – 15 ks uschováme a na jaře zasejeme do země, abychom měli v dalším roce z čeho vařit.
MARTINSKÉ KŘEHKÉ ROHLÍČKY
Potřebujeme : 40 dkg hladké mouky, 1 x šlehačku a 1 x rostlinný tuk
Zpracujeme
těsto, necháme hodinku odpočinout v lednici. Rozdělíme na 4 díly, každý
rozválíme na kruhovou placku, kterou rozkrojíme napůl a ještě napůl, až
vznikne 8 trojúhelníkových dílů – celkem 32 rohlíčků. Jednotlivé
trojúhelníky plníme mákem, tvarohem, ořechy … a rolujeme od širšího
konce ke špičce a mírně zahneme.
Pečeme v troubě, do slabě růžova při 150-170 0C.
Ještě teplé obalíme třeba ve vanilkovém moučkové cukru.
Přejeme dobrou chuť a krásný podzim
Vaše mc putti
